Po pádu totalitárních systémů, jež spočívaly na marxistické ideologii, se sociální věda začala k dialektice chovat rezervovaně, případně ji zcela vyloučila z legitimního instrumentária vědy. Studie se na pozadí vývoje a proměn dialektiky v různých sociologických koncepcích snaží odpovědět tři otázky: a) nakolik je „dialektická sociologie“ možná, b) zda nejde o redundantní termín, c) ukázat elementární principy, jimiž se „dialektické zkoumání“ sociální reality může či má řídit. V závěru ukazuje rozdílnost principů tzv. lazarsfeldovského a radikálně kritického paradigmatu v empirickém (...) výzkumu. (shrink)

Myšlení Karla Marxe se stalo základem dialekticko-historicko materialistické filosofie a tak zvaného vědeckého komunismu. Marxův filosofický vývoj byl však složitý a před dialekticko-historicko materialistickou a komunistickou fází Marx prošel fází kritického idealismu a byl jedním z mladohegelovských filosofů hlásících se k určitému způsobu interpretace německého filosofa Hegela, kterou byly ospravedlňovány požadavky na radikální společenské změny. Ve stati je ukázáno, že mezi mladší, kriticko-idealistickou, a starší, dialekticko-historicko materialistickou fází je hlubší vztah než temporálně-kauzální či logický, a tento vztah je nazván implicitní (...) přítomností kriticko-idealistické fáze ve fázi dialekticko-historicko materialistické. V důsledku Marxova a Engelsova zásahu do vývoje komunistického hnutí, ve kterém získali vedoucí ideologickou pozici, se radikálně změnila obhajoba komunismu a na základě Marxova a Engelsova příspěvku vzniká tak zvaný vědecký komunismus a socialismus, který se snaží co nejméně argumentovat morálními důvody, ale budoucí vznik komunismu ospravedlňuje jako nutnost dějin, která vyplývá z vědeckého poznání. Tato transformace komunistického ideálu měla zásadní důsledky pro komunistické hnutí a budoucí vznik socialistických systémů, které se ideologicky dovolávaly Marxova učení. (shrink)

Cílem článku je prozkoumat otázku po epistemickém statusu morálních intuic. Empirické výzkumy na poli morální psychologie ukazují, že intuice hojně využíváme při morálním hodnocení. Spoléháme se na ně však i jako morální filosofové při testování našich teorií – má-li některá normativní teorie proti-intuitivní důsledky, chápeme to jako její vadu a vice versa. V článku se snažím zodpovědět otázku, zda je taková praxe odvolávání se na morální intuice jako na evidenci ospravedlnitelná – je morální intuice spolehlivým epistemickým kanálem? Nejprve se budu (...) opírat o příbuznou debatu zaměřenou na epistemické intuice, představím tzv. restrikcionistickou výzvu a vysvětlím, z jakého důvodu se zaměřuji na morální intuice. V následující sekci předložím dle mého názoru nejsilnější linii útoku na epistemickou spolehlivost morálních intuic – argument z intuitivní nestability. Dříve jsme nevycházeli z úžasu nad zprávami o masivních rozdílech mezi námi Zápaďany a obyvateli exotických krajin, kterými nás ze svých terénních výzkumů zásobovali etnografové a antropologové. Dnes to jsou především morální psychologové a experimentální filosofové, kteří nás udivují ještě více odhalováním značné variability v intuicích – tentokrát však nejen mezi civilizovanými a domorodými lidmi, nýbrž i v srdci naší vlastní kultury. V další části tak předložím jednoduchou typologii intuitivní nestability a představím v současnosti již značně rozsáhlý soubor dat, který dokumentuje právě tuto neblahou vlastnost morálních intuic. Na jejich základě pak ve finální sekci dospěji k závěru, že morální intuice nejsou schopné dostát epistemickým nárokům, které klademe na jiné informační zdroje (např. smyslové vnímání), a jako takové nemohou sehrávat svou domnělou evidenční roli. V úplném závěru předložím předběžné poznámky týkající se možnosti využívat morálních intuic spíše jako zdroje motivace a za tím účelem navrhnu obrátit filosofickou praxi testování normativních teorií naruby. (shrink)

This article must open with a Warning. In face of the positive information which the sciences supply, the philosophical contribution to this problem will seem disappointingly negative, or at least mine will do so. For I shall insist, and I think we can only rightly insist, that the philosopher is not yet in a position to produce a satisfactory positive theory of the relation between mind and body. And I shall annoy many of you further by insisting that the old-fashioned (...) “dualism” has not really been disproved. However, even if you do not agree with me, it is at any rate a good general piece of advice that, when we are confronted with a philosophical view which has maintained its ground for a very long time but seems to ourselves or to our generation very unreasonable, we should look specially carefully to find the positive grounds which have made so apparently unplausible a doctrine seem true to so many competent thinkers. (shrink)

v. 1. Edinyĭ i︠a︡zyk chelovechestva. --.

On conduct of life and ethics of Islamic seminarians.

Articles, on metaphysics, originally published in Siḷumiṇa, weekly Sinhalese newspaper and written by Ven. Baḷangoḍa Ānandamaitreya.

Critical edition of a classical commentary on Śābdanirṇaya of Prakāśātma Muni on Advaita Vedanta philosophy.

The paper proves that a historical method in Marxism is not identified to a dialectical method. The logic of history and the logic of its analysis in Marxism do not always coincide. The Logical coincides with the Historical only in eternity as it actually occurs in the works by G.V.F. Hegel. Eternity which has already witnessed everything does not know history any more. In the same way, history also begins there where the eternity comes to an end. Therefore, artificial identification (...) of the Logical with the Historical in Marxism led sometimes to actual mistakes. It is no wonder that it has always caused discussions in Marxism. They are mainly explained by the fact that the deductive, abstract-to-concrete method in which the “General” appears before the “Concrete” is an anti-historical method in its Nature. In real human history the “General” which is generalization of many “Concrete” could not appear before the latter in any way. For this reason, the real historical materialism needs an inductive method of knowledge. Only in that case historical materialism will cease to remain the soviet “histmat” and becomes the real form of a new world outlook. The author is of the opinion that the Party spirit of the Soviet philosophy promoted preservation of the anomalies mentioned in Marxism. The open discussion could help to find valid but not inherited from Hegel relation of historical and logical methods in Marxism. (shrink)